Světová obchodní organizace podporuje a řídí volný obchod pouze pro své členy. Díky jejím konkurenčním obchodním výhodám je členství ve WTO zásadní pro všechny země. Zvláště důležité je však pro rozvojovou zemi, která potřebuje veškerou obchodní pomoc, kterou může dostat.
Může se členem stát jakákoli země? Ano, pokud kontroluje svou vlastní obchodní politiku. Země, která žádá o členství, se nazývá pozorovatel. Pozorovatelem může zůstat po dobu pěti let. To jí dává čas, aby se o WTO dozvěděla více. Pozorovatelská země se může účastnit zasedání WTO a dostávat technickou pomoc. Na oplátku musí přispívat do WTO.
Šestistupňový proces
Než se země stane členem WTO, musí projít šestistupňovým procesem.
Nejprve země podá přihlášku. Tuto žádost posuzuje pracovní skupina pro přístupové formuláře. Do pracovní skupiny může vstoupit kterýkoli stávající člen WTO. Jejími členy mohou být také zástupci Organizace spojených národů, Konference OSN o obchodu a rozvoji, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Světové organizace duševního vlastnictví, Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Evropského sdružení volného obchodu. Pracovní skupina pak dohlíží na celý proces podávání žádostí.
Druhý pozorovatel pak předkládá formuláře, které podrobně popisují jeho současnou obchodní politiku. Jedná se o tzv. memorandum o režimu zahraničního obchodu. Jeho součástí jsou statistické údaje o hospodářství dané země. Obsahuje také stávající dohody o volném obchodu a veškeré zákony ovlivňující mezinárodní obchod. Pracovní skupina pak tyto formuláře přezkoumá a určí, jak by ovlivnily její schopnost vyhovět požadavkům WTO. Sekretariát je rozesílá všem členům WTO. Každý člen WTO může pozorovateli klást otázky. Po řadě diskusí a jednání je sekretariát sjednotí ve Faktickém shrnutí vznesených otázek.
Zatřetí pak pracovní skupina nastíní všechny podmínky, které musí pozorovatel splnit, než se stane členem.
Po vstupu do WTO musí pozorovatel souhlasit s dodržováním všech pravidel WTO. Musí souhlasit s provedením legislativních a strukturálních změn, které jsou nezbytné pro splnění těchto pravidel.
Za čtvrté, pozorovatel pak sjednává dvoustranné obchodní dohody s jakoukoli zemí, kterou si přeje. Tyto dohody stanoví, sníží nebo zruší cla. Dohody otevřou přístup na trhy daných zemí. Upraví také různé politiky pro volnější obchod se zbožím a službami. Každá dohoda se musí vztahovat i na všechny ostatní členy WTO. Vyjednávání dvoustranných dohod může trvat dlouho, protože v sázce je mnoho.
Pátým bodem je návrh podmínek členství v pracovní skupině. Takzvaný přístupový balíček obsahuje tři dohody. Zahrnuje změny, které pozorovatel provedl ve své obchodní politice. Obsahuje také podmínky dvoustranných obchodních dohod. Má také smlouvu o členství, která se nazývá protokol o přistoupení. V neposlední řadě je to seznam závazků, které žadatel přijal. Tyto závazky se nazývají seznamy.
Šestým bodem je schválení protokolu o přistoupení Generální radou. Vydá své rozhodnutí a zveřejní schválený protokol o přistoupení. Země má na nápravu pouze tři měsíce. Po provedení nápravy to oznámí sekretariátu WTO. O měsíc později se stává členem.
Současné členství
WTO má 164 členů. Členy Všeobecné dohody o clech a obchodu bylo 128 zemí. 1. ledna 1995 tyto země symbolicky vstoupily do WTO a rychle převedly úřední činnost na novou strukturu. Zbývající země prošly šestistupňovým procesem, aby se staly členy WTO. Zde je pět nejnovějších členů:
- Afghánistán byl přijat 29. července 2016.
- Libérie byla přijata 14. července 2016.
- Seychely byly přijaty 26. dubna 2015.
- Kazachstán, 30. listopadu 2015.
- Jemen se stal členem 26. června 2014.
V současné době je v tomto přijímacím procesu 25 pozorovatelských zemí. Na jeho dokončení mají pět let, pokud nepožádají o prodloužení.Jsou to Alžírsko, Andorra, Ázerbájdžán, Bahamy, Bělorusko, Bhútán, Bosna a Hercegovina, Komory, Curaçao, Rovníková Guinea, Etiopie, Vatikán, Írán, Irák, Libanon, Libye, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Srbsko, Somálsko, Jižní Súdán, Súdán, Sýrie, Východní Timor, Turkmenistán a Uzbekistán.
Pouze 14 zemí není členy WTO. Tyto země si nepřejí stát se členy. Jsou to Aruba, Eritrea, Kiribati, Kosovo, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Monako, Nauru, Severní Korea, Palau, Palestinská území, San Marino, Sint Maarten a Tuvalu.
Řešení obchodních sporů
Protože země mohou oprávněně či neoprávněně bránit svůj domácí průmysl prostřednictvím obchodního protekcionismu, WTO má k dispozici obchodní zákony, které regulují pokusy států o nápravu jejich obchodní nerovnováhy prostřednictvím zvyšování a vybírání cel, dumpingu výrobků a využívání dotací. WTO řeší obchodní spory prostřednictvím procesu, který zkoumá, zda nedošlo k porušení mnohostranných dohod. Tento proces trvá v ideálním případě od jednoho roku do 15 měsíců, po jejichž uplynutí musí provinilá strana uraženou zemi buď odškodnit, nebo strpět obchodní sankce.
Zajímavé je, že Spojené státy pod vedením prezidenta Trumpa obešly zákony WTO, když zavedly cla na čínskou ocel a hliník.
Kolo jednání z Dauhá
Kolo obchodních jednání z Dauhá, které bylo oficiálně zahájeno v Kataru v listopadu 2001, bylo ambiciózním pokusem o vytvoření univerzální mnohostranné dohody mezi všemi členskými zeměmi WTO. Cílem bylo vytvořit lepší globální obchodní systém. Aby to fungovalo, musí se všemi rozhodnutími stanovenými pro celou dohodu souhlasit všechny členské země, nikoli pouze většina. Neexistovaly by žádné dílčí dohody pro určité země.
Ačkoli kolo jednání z Dohá mohlo nastolit nový globální hospodářský řád, jednání ztroskotala, protože dvě hlavní světové ekonomiky, Spojené státy a Evropská unie, se nedokázaly dohodnout na zastavení subvencování svých zemědělských odvětví.
.