Obrázek nahoře: .com.
Jaký je smysl života, když je tak křehký, že ho může náhle vzít obyčejný virus? Co nám zbývá a co můžeme dělat se svým životem v době koronavirů?
Mám na mysli, co můžeme dělat kromě nošení roušek, mytí rukou lihovým gelem a vyhýbání se veřejným místům?
Je život jen o přežití? Pokud ano, jsme v háji, protože dříve či později musíme zemřít. Za co tedy stojí za to bojovat a jaký má smysl existovat v této křehké a krátké dimenzi času?
Zodpovězme si na tyto otázky. Ale udělejme to z hlubokého a skutečného místa. Náboženských a motivačních keců už bylo dost. Chceme-li najít odpovědi, musíme kopat do hloubky.
Naše hledání musí začít pohledem na tu nejnežádanější, nejděsivější, ale nepochybně přítomnou skutečnost v řetězci života: smrt.
Už jste se někdy dívali na někoho, kdo umírá? Ne ve statistikách koronavirů nebo v hollywoodských filmech, ale ve skutečném životě, přímo před vámi. Museli jste se někdy vyrovnávat s chronickým onemocněním, které vám pomalu bere milovanou osobu? Zažili jste ztrátu, když nějaká náhlá nehoda nebo zločin náhle přerušily život přítele nebo příbuzného?
Smrt, nemoc a potupa vypadají banálně, když jsou zobrazeny v médiích nebo ve filmech, ale pokud jste je viděli z blízka, pravděpodobně se otřásly v základech.
Jsme naučeni věřit v krásu života. Naprogramováni k tomu, abychom si mysleli, že jsme výjimeční a můžeme změnit svět. Chováme se, jako by na všem, co děláme, záleželo. Od posmrtných náboženských a new age teorií až po honbu za nějakou pozoruhodnou slávou, která by zvěčnila naše jméno, každý z nás si vytvořil osobní způsob, jak umrtvit nepříjemný pocit, který vzniká při konfrontaci s křehkostí a krátkostí života. Nemůžeme se však vyhnout okamžikům, kdy nám veškerá pozitivita vezme za své a my zůstaneme s touto synovou nepohodlnou otázkou: „
Smrti se bojíme nejen proto, že ohrožuje naše přežití. Bojíme se jí proto, že staví na hlavu smysl všech našich snů a cílů. Peníze, majetek, sláva, znalosti, dokonce i naše vzpomínky ztrácejí smysl, jakmile si uvědomíme, že jsme jen nepatrné částečky života, které brzy zmizí v nekonečnosti času. Smrt prověřuje naše nejzákladnější důvody, proč žít.
Od gigantických pyramid a zlatých sarkofágů v Egyptě až po tibetskou Knihu mrtvých a křesťanský mýtus o ráji, očistci a pekle – naši předkové vytvořili různé přístupy ke smrti. Ať už skutečné, nebo ne, pozitivní, nebo zlé, přinejmenším takové přístupy existovaly. Naši předkové alespoň věnovali smrti místo ve svém chápání života.
A co náš současný svět? Jak se ke smrti stavíme my?
Naučili jsme se ji banalizovat.
Náš filmový průmysl vytvořil Ramba, Terminátora a další podmanivé masové zabijáky, kteří ze smrti udělali zábavu. Naše média přinášejí denně zprávy o nehodách, přírodních katastrofách, epidemiích a zabíjeních, které se mísí se zprávami o počasí a recepty na dorty. Jsme tak zaneprázdněni prací nebo zábavou, že se nezastavujeme, abychom se zamysleli nad svými nejhlubšími pocity ohledně smrti. Vytvořili jsme si slupku, která nás před těmito emocemi chrání. Nepřipadá nám to produktivní ani zábavné, takže své pocity prostě umrtvíme, otočíme se k nim zády a zameteme je pod koberec.
Filosofy nahrazujeme motivačními kouči a kapitalistickými guru. Prodávají pravidla života nebo techniky, jak probudit našeho vnitřního lva, abychom mohli udržet svou existenciální krizi ve skříni. Ale pointa je: existenciální krize jsou nezbytné! Může to být vynikající věc, pokud máme dost odvahy jít do hloubky. Bohužel a ironicky to naše společnost odsuzuje a označuje za poraženectví, slabost nebo zbabělost. Ale postavit se otázce smrti a všem emocím skrytým pod jejím povrchem je jedna z nejstatečnějších a nejproduktivnějších věcí, které může člověk udělat. Je to nejefektivnější cesta k nalezení skutečného smyslu života.
Postavme se tedy pravdě čelem. Podívejme se na stín, který smrt vrhá na náš druh. Postavme se čelem k několika zřejmým závěrům, které obvykle raději ignorujeme:
1) Lidský život je neustálý boj s přírodou
Ano, pokud chcete zůstat naživu, nemůžete přestat bojovat s přírodou. Nezáleží na tom, jak moc jste vyčerpaní nebo v depresi; nemůžete přestat.
Pochybujete o tom?
Přestaňte si stříhat vlasy a nehty. Přestaňte se sprchovat; nechte své tělo vydechovat jeho přirozené vůně. Jezte, co chcete – už žádné cvičení. Nechte to být. Už nikdy nesekejte trávu na své zahradě. Žádná údržba vašeho auta. Žádný úklid pro váš dům. Spěte, kdykoli se vám zachce. Probuďte se, kdykoli budete chtít. Říkejte si, co chcete a kdy chcete. Nepotlačujte své emoce. Plačte v kanceláři. Uteč pokaždé, když pocítíš strach. Nepotlačujte své násilí. Udeřte, kohokoli si budete přát. Nechte to být. Osvoboďte své nejniternější sexuální instinkty. Buďte svobodní!“
Ano, tohle všechno dělejte a buďte svobodní tak dlouho, jak jen to půjde, než vás chytí, uvězní, vyhodí, vyženou, zabijí. Nemáme jinou možnost než bojovat s přírodou uvnitř nás i kolem nás, abychom přežili. Pokud přestaneme, je s námi konec. Je to vyčerpávající! Vynakládáme tolik času, energie a peněz – také velkou část svého života – jen abychom oddálili smrt. Tolik věcí musíme dělat, jen abychom byli naživu! Přesto budeme na konci poraženi. Bojujeme v prohrané válce. Stojí to za to?“
2) Budete vymazáni z paměti planety
Všichni žijeme ve stínu nesmyslnosti. Jak dlouho bude trvat, než se na vás úplně zapomene? Nezáleží na tom, jak moc jste proslulí, stejně nakonec zmizíte z paměti budoucích generací. Nezáleží na tom, kolik toho uděláte; čas se postará o to, aby zničil nejen vás, ale i všechny, které máte rádi, a vše, co jste udělali. A když se podíváte na oblohu, možná si uvědomíte, že jste jedním z téměř 8 miliard lidí, kteří žijí jen krátký okamžik uvnitř této malé planety, obíhající kolem jednoho z 250 miliard sluncí obsažených v Mléčné dráze.
Možná vás to přiměje zpochybnit skutečný význam vašich činů, cílů a dokonce i vašeho většího cíle. Jste skutečně důležití? Opravdu záleží na tom, co děláte?
3) Povaha života je krutá
Nezáleží na tom, jak moc uctíváme krásu života a posvátnost Boha. Život je bolestný, násilný, krutý a brutální. Sama příroda je ve stejném poměru dobrá i zlá. Nezáleží na tom, jak moc se snažíme být dobří. My, děti přírody, nakonec přinášíme zkázu svému okolí, ostatním druhům i svému vlastnímu druhu. A nejsme v tom sami. Celý řetězec života je takto strukturován. Není mnoho jiných možností než jíst, nebo být sněden. Dokonce i rostliny spolu bojují a zabíjejí se navzájem.
A aby toho nebylo málo, příroda je temperamentní. Nedokáže odolat vytváření bouří, hurikánů, sopek, tsunami a zemětřesení. Přírodní katastrofy pravidelně přicházejí bez smyslu pro spravedlnost a zahrávají si se vším a všemi, které najdou v cestě.
Jak si tváří v tvář tolika brutalitám a ničení zachovat víru a zůstat pozitivní? Nezáleží na tom, jak dobří jsme, kolik toho dokážeme a jak pozitivní je naše mysl. Žádný šťastný konec nás nečeká. Na konci cesty nás čeká jen smrt.
Jaký má život smysl?“
Jestliže je tedy život neustálým bojem proti přírodě, budeme vymazáni z paměti planety a podstata života je krutá, má smysl žít? Jaký má život smysl? Je možné najít rozumnou odpověď, aniž bychom se spoléhali na posmrtné náboženské nebo new age teorie?“
Možná ne.
Přirozenost života nelze interpretovat naším intelektem. Naší mysli nikdy nebude dávat smysl. Pokud však budeme pozorovat naše přirozené a instinktivní reakce před existenciálními dilematy, zjistíme, co nás definuje jako lidské bytosti.
Pozorováním našeho postoje tváří v tvář životu a smrti se můžeme mnohému naučit. A z těchto pozorování si můžeme vzít cenné ponaučení:
1) Jsme bojovníci – jste stvořeni z osobní síly
V jádru jsme bojovníci. Zrodili jsme se z násilí! Sto milionů spermií soupeřilo o to, kdo napadne vajíčko plné chemických bariér, které je měly všechny zabít. Tak jsme začali. A bojujeme po celý svůj život. Vzpomeňte si, kolika hrozbám jste čelili. Každou ze svých schopností jste rozvíjeli úsilím. Nic nebylo zadarmo! Ještě jako miminko jsi sváděl takový boj s gravitací, až jsi dokázal chodit. Rozvíjení jazyka bylo těžké. Kolik úsilí jsi vynaložil na učení, když jsi byl ještě dítě, abys mohl rozvíjet své intelektuální schopnosti ve škole? A výčet pokračuje dál, až k bitvě, kterou musíte vybojovat dnes, abyste přežili ještě jeden den v tomto divokém světě, ve kterém žijeme.
Náš bojovný duch v kombinaci s naší tvořivostí a vynalézavostí z nás dělá neuvěřitelné bytosti! My, malí tvorové, kterým chybí síla a obratnost, jsme dokázali překonat tolik druhů, které nás mohly vyhubit. Vybojovali jsme si cestu a dokázali jsme nemožné, daří se nám v tak konkurenčním, divokém a nebezpečném světě. A navzdory všem výzvám kolem nás i v nás samotných nepřestáváme bojovat. Vymysleli jsme krásné věci, abychom mohli bojovat s našimi výzvami! Zemědělství na hladovění, medicínu na nemoci, dokonce i diplomacii a ekologii na vedlejší škody našeho vrozeného násilí nad sebou samými a naším životním prostředím. Neustále čelíme smrti a nezáleží na tom, kolikrát zvítězí, stále ji odsouváme dál a dál a krok za krokem prodlužujeme život každé generace.
Jsme zázračná stvoření! Sníme o nemožném a tvrdě bojujeme za to, aby to bylo dosažitelné. Věříme v dokonalost, mír, dobro a věčné štěstí. Máme v sobě plamen, který trvá na tom, že chceme být naživu, přestože můžeme trpět.
Nyní to místo intelektualizování prostě prociťte. Můžete se spojit s touto vrozenou silou, která vás činí tak lidskými a tak neuvěřitelnými. Můžete v ní meditovat a rozjímat o své osobní síle. Nezáleží na tom, jak moc jste vyčerpaní, stále je tu a udržuje vás při životě. Je vaše. Můžete se jí chopit a užívat si ji!
2) Naše činy nás definují mnohem více než naše výsledky
Je docela zajímavé všimnout si, jak moc jsme se stali posedlí úspěchem. Ještě než začneme nějaký projekt, už se těšíme na výsledky. Takové společenské chování dosáhlo patologické úrovně! Žijeme pro budoucnost. Stali jsme se na ní závislí. I když, když do rovnice života vnesete čas a smrt, všechny vaše úspěchy a vítězství se stanou téměř zbytečnými. Nic po nich nezůstane. Všechny vaše úspěchy vymaže čas. A štěstí a povzbuzení vlastní důležitosti, které cítíte, když dosáhnete cíle, je ještě křehčí. Zmizí po několika dnech, ne-li hodinách. Můžete se však místo na výsledky soustředit na své činy, a to může ve vašem životě znamenat velký rozdíl.
Jediné, co máte, je váš přítomný okamžik. Život se neustále mění a nikdy neprožijete stejný okamžik dvakrát. Jak můžete přinést to nejlepší právě teď? Jak můžete do všeho, co děláte, vnést své srdce? Skutečné zázraky se dějí, když se přestanete snažit vyhýbat své přítomnosti. Když čelíte své lásce, smutku, hněvu, strachu, radosti, úzkosti a nudě se stejným přijetím, celý tento chaotický a divoký soubor protichůdných emocí, které ve vašich útrobách hoří a vřou, je váš vnitřní život.
Přijměte ho! Vnímejte jeho bláznivou intenzitu. Pomíjí příliš rychle. Zcela klidný a šťastný člověk, jakým byste si přáli být, nikdy nebude existovat. Když však přestanete utíkat a otevřete se všemu, co právě cítíte, budete také mnohem vnímavější k životu kolem sebe. Vaše otupělost zmizí. Budete mít k lidem mnohem blíž. Zjistíte, že jste mnohem chápavější a soucitnější. A z tohoto místa můžete najít drobné každodenní činy, které něco změní.
Takže nespěchejte. Pamatujte, že konec cesty je v hrobě. Vaším nejcennějším bohatstvím je váš přítomný okamžik. Nezáleží na tom, jak moc sníte o lepším životě, nezanedbávejte život, který už máte. Užívejte si každý krok na své cestě. Nezapomínejte na budoucnost, ale nedovolte jí, aby vás zaslepila před činy, které můžete podniknout dnes – jednejte ze srdce. Možná nemůžete zachránit svět, ale můžete dnes někomu vykouzlit úsměv na tváři, a to může stačit.
3) Respektujte a obdivujte to, kým jste
Pokud v životě najdete chaos, krutost a brutalitu, můžete očekávat, že tyto prvky najdete i v sobě. Jste příroda, jste život. Jste dobří i zlí, konstruktivní i destruktivní zároveň.
Viděli jste někdy sopku, která po výbuchu pláče vinou? Proč byste si tedy měli vyčítat své negativní aspekty? My lidé jsme transcendentní bytosti! Záleží nám na nás a bojujeme s vlastní temnotou. Chceme být lepší.
Je to výjimečné!“
Někdy se nám to podaří, ale jsou chvíle, kdy bitvu prohrajeme. To je v pořádku; nemusíte si to vyčítat. Nepotřebujete se trestat. Už teď jste mnohem lepší, než byste měli být! Uznejte a ctěte své úsilí. Važte si sami sebe, abyste mohli ve svém životě stát na místě moci. Kdykoli vás tedy neodvratné ruce smrti přijdou roztrhat, nenajdou poraženého a zlomeného hříšníka, ale čestného člověka s mírem v srdci, který si je vědom svého přínosu do řetězce života.
Rudá Iandê je šaman a tvůrce Out of the Box, online workshopu založeného na jeho celoživotní podpoře lidí, kteří se snaží prolomit věznící struktury a žít život s osobní silou. Bezplatné mistrovské lekce s Rudou Iandê se můžete zúčastnit zde (hraje se ve vašem místním čase).